Drobná historie rodokmenů
Dlouhé rodokmeny můžeme zaznamenat již v bibli. Např. Evangelium svatého Matouše začíná rodokmenem, ve kterém se původ Ježíše Krista odvozuje od Abraháma.
Ve středověku sloužily rodokmeny ke dvěma účelům:
-
K prestiži - šlechtici se snažili ukázat, že patří ke starobylým rodům. Neurození se snažili prokázat, že patří k dobrému rodu, aby se mohli stát šlechtici. V tomto případě se zkoumal původ tři generace nazpět.
-
Aby se vyloučily příbuzenské sňatky. Katolická církev zakazovala manželství přes „sedm kolen“. Protože se ale hlavně vladařské rodiny hodně ženily mezi sebou, bylo na jednu stranu důležité, na druhou stranu takřka nemožné uhlídat, že nevěsta není nějaká vzdálená příbuzná.
Posedlý rodokmenem byl např. Karel IV. Na svém hradě Karlštejn si nechal zbudovat ústřední společenskou místnost, kde nechal na stěnách namalovat tzv. Lucemburský rodokmen. V něm odvozoval svůj původ od biblického Noa, jakožto „prvního spravedlivého“. Dále do svých předků zahrnul např. římského Jupitera a Saturna, trojského Priama, přes francouzské krále, např. Karla Velikého, až po nedávno zemřelé vévody. Nástěnný rodokmen se do 21. století nezachoval, i když je dobře zdokumentován, včetně vyobrazení.
S úpadkem šlechtických rodů došlo i k omezení vytváření nových rodinných stromů. V současnosti se ale z vlastnictví rodinného stromu stává nový trend, jak ukazují zprávy o nejrůznějších osobnostech uměleckého nebo politického života, který si nechaly vlastní rodinný strom vyhotovit.
Rodinný strom
Rodinný strom je grafické zobrazení rodokmenu, vývodu či rozrodu, a to buď v tištěné, malované nebo elektronické podobě. Nejčastěji je zobrazován vývod, který je z uvedených typů genealogických výstupů nejobvyklejší.
S rozvojem využívání moderních technologií při zpracování genealogických výstupů vznikla řada počítačových programů, které umožňují vytištění jednoduchého i komplikovanějšího rodinného stromu. Stále ale při vyhotovení rodinného stromu převažuje kresba nebo malba na papír či plátno nebo tisk do připravených šablon.
Původně se rodokmen zobrazuje v koruně dubu, kde se zakladatel rodu klade do kořenů nebo na kmen stromu. Z toho vychází i úsloví "zpět ke kořenům". V novějších variantách, a to hlavně u vývodu, se objevuje zobrazení opačné, kdy jsou předci v koruně stromu a výchozí osoba v jeho kořenech.
Vývod z předků
Vývod je nejpoužívanější forma genealogické tabulky, respektive způsob genealogického bádání. Zahrnuje všechny předky výchozí osoby (střena), tj. její rodiče, prarodiče, rodiče prarodičů a tak dále.
Při vytváření vývodu se postupuje zpět do minulosti po všech jeho liniích, a to jak mužských (po meči), tak i ženských (po přeslici). Vývod bývá v současnosti často zobrazován v podobě stromu, kdy je výchozí osoba umístěna v jeho kořenech a její předci se od ní rozvíjejí do koruny.
V případě, že byly ve farnostech, kde je vývod zpracováván, pečlivě vedeny matriční knihy, je možné ho vypracovat do 17. století. Pokud jsou k dispozici další archivní zdroje, je možné některé linie dovést ještě hlouběji do minulosti. Pravděpodobnost úspěchu bádání závisí především na existenci a dostupnosti archivních fondů.
Rozrod
Rozrod je nejkomplikovanější formou genealogické tabulky – obsahuje potomky výchozí osoby, respektive výchozího manželského páru, tedy ty osoby, které mají společného předka.
Existují dva způsoby vytváření rozrodu. Prvním je sledování jednoho příjmení, strom v takovém případě zahrnuje pouze potomky synů nebo nemanželské potomky dcer. Druhou variantou je sledování potomků synů i dcer, bez ohledu na příjmení.
Rozrod poskytuje přehled o genealogických vazbách v rámci rodu. Jeho zpracování je časově velmi náročné, může totiž zahrnovat několik tisíc osob. Často bývá zpracován v podobě stromu, kdy výchozí osoba / manželský pár je uveden v kořenech nebo na kmeni a jednotlivé rodiny se rozvíjejí do větví.
Živé a mrtvé matriky
Matriky se dělí podle doby, pro kterou byly/jsou vedeny, na tzv. živé a mrtvé. Živé matriky se nacházejí na matričních úřadech (podle zákona 100 let od posledního zápisu v knize narození a 75 let od posledního zápisu v knize manželství a knize úmrtí), mrtvé matriky pak v jednom městském (Archiv hlavního města Prahy) a sedmi státních oblastních (v Praze, Plzni, Třeboni, Hradci Králové, Litoměřicích, Brně a Opavě) archivech. Židovské matriky jsou uloženy v Národním archivu v Praze, vojenské matriky pak ve Vojenském historickém archivu.
Matriky mrtvé uložené v archivech jsou na rozdíl od těch živých přístupné veřejnosti. K živým matričním záznamům mají přístup pouze oprávněné osoby.